07.03.2006 18:39:07
DDT
Ve dnech 22. - 23. května 2001 se ve Stockholmu konala ekologická konference OSN, na které byla přijata úmluva o zákazu nebo minimalizaci užívání dvanácti chemických látek, označovaných jako POPs (Persistent Organic Pollutants). Tato Stockholmská konvence  vstoupila v platnost 17. května 2004 (zakázala tímto produkci a používání těchto chemikálií: aldrin, chlordan, dieldrin, endrin, heptachlor, mirex, toxafen, polychlorované bifenyly (PCB), hexachlorbenzen, dioxiny, furany a s určitou výjimkou i DDT) po ratifikaci parlamenty signatářských zemí.

Tu určitou přijatelnou výjimku (nikoliv generální pardon) dostalo DDT pro svůj význam v boji v celosvětovém boji s malárií. Proto může být DDT dále vyráběno a za určitých, většinou jen administrativních  podmínek,  uvedených ve zvláštní kapitole i používáno.

      Chemická sloučenina dichlordiphenyltrichlorethan byla poprvé syntetisována německým chemikem Othmarem Zeidlerem, v rámci jeho doktorské disertační práce, v laboratořích Prof. Adolfa von Baeyera na Universitě ve Štrasburku, již v roce 1874. Její vynikající insekticidní vlastnosti proti mnoha druhům hmyzu, včetně komárů,  však objevil až v roce 1939  Švýcar  P. Müller, při hledání prostředku proti molům šatním v laboratořích společnosti  J.R. Geigy A.G. V roce 1940 byla tato látka stejnou společností ve Švýcarsku patentována. V roce 1942 byla vyráběna a používána, pod označením Gesarol (pro ochranu rostlin) a Neocid (pro ochranu zdraví lidí). Od téhož roku ji na bojištích 2. světové války používaly armády USA a Velké Britanie zejména proti vši šatní  a komárům a tím  zabránily vzniku epidemií nemocí, jejichž zárodky jsou těmito hmyzy přenášeny. V té době byla již označována zkratkou DDT.  Od roku 1945 bylo DDT používáno celosvětově a je považováno za první moderní syntetický insekticid. V roce 1948 obdržel P. Müller, za objev jeho insekticidních vlastností,  Nobelovu cenu. Světová spotřeba DDT v letech 1940 až 1973 byla odhadnuta na  2 milióny tun, z nichž kolem 80% bylo použito v zemědělství [3]. U nás byl přípravek Nerakain, obsahující DDT, vyráběn a používán proti vši dětské do roku 1984.

Celkově se odhaduje, že tato látka zachránila od doby svého zavedení do praxe mnoho desítek miliónů lidí od smrti působené nemocemi, jejichž původci jsou  přenášeni členovci, nebo od smrti hladem, z nedostatku potravin, které by jinak ještě na poli, nebo později při skladování, zničily škodlivé druhy hmyzu. Nejčastěji je v této souvislosti  uváděn vztah DDT k malárii. Např. v Indii se  průměrná délka života prodloužila díky protimalarickému programu za použití DDT ze 32 let v roce 1948 na 52 let v roce 1970. Současně se snížil počet nemocných malárií v této zemi  ze 75 miliónů  (odhad pro rok 1951) na  50.000 případů v  roce 1961. Neméně důležité však je, že uvedená choroba  i v dnešní době  stále ještě postihuje ve světě ročně zhruba 300 miliónů lidí (údaj je přibližný a různé prameny udávají 200 až 500 miliónů). Z tohoto počtu je minimálně jeden milión případů ročně smrtelných, když opět určité prameny udávají počet někdy i více než dvojnásobný.

V mnoha zemích světa ovlivňují výběr vhodného insekticidu pro ničení přenašečů malárie zásadním způsobem ekonomické možnosti daného státu a přípravky s DDT jsou stále minimálně dvakrát levnější, než  přípravky s jakoukoliv jinou účinnou látkou. U syntetických pyrethroidů je cena vyšší v průměru třikrát  V současnosti je DDT vyráběno jen v několika málo zemích,  v Číně,  v Indii a donedávna  ještě snad v i Mexiku. Vyváží se ovšem  do mnoha rozvojových zemí, jejichž počet se odhaduje na dva tucty. Jeho spotřeba se však snižuje. Ještě v roce 1981 byla roční světová spotřeba DDT kolem 68 000 tun, v  roce 1990 to již bylo pouze 2 800 tun.

     Nikdo z příznivců rozumného používání DDT se nezasazoval za jeho nekontrolovatelné a libovolné používání, například  do  líhništ komárů ve volné přírodě.  Jediný přijatelný způsob jeho  použití  je  ve formě  postřiků aplikovaných na vnitřní stěny domů. Tento způsob potlačování malárie je  již delší dobu  doporučován i  Světovou zdravotnickou organizací. Jde o velmi účinný způsob použití, při němž se  nejpříznivěji uplatňuje  dlouhodobá (několikaměsíční) reziduální účinnost DDT. Otázka použití vhodných přípravků je pochopitelně ovlivňována i dalšími faktory, jako je například rezistence jednotlivých druhů komárů k DDT. V této souvislosti se často uvádí  příklad Jihoafrické republiky, kde se národní protimalarický program  vzdal v roce 1996 používání DDT ve prospěch dražších syntetických pyrethroidů. Během následujících 3 let se však např. v provincii KwaZulu-Natal znovu rozšířil  nejvýznamnější přenašeč malárie  Anopheles funestus, dnes navíc již   rezistentní i k pyrethroidům. jehož výskyt  zde nebyl zaznamenán od čtyřicátých let, kdy se  začalo s postřikem  DDT. Dramaticky pochopitelně stoupl  výskyt malárie a to i v dalších provinciích. Jihoafrická republika byla  nucena  vrátit se v roce 2000 k postřikům s DDT,  protože  nenašla jinou alternativu, z hlediska  finančních možností  a účinnosti. Přitom  je tato země pokládána za nejbohatší  a pokud jde o  uplatňování vědeckých poznatků i nejpokročilejší africkou  zemí na jih od Sahary. Jestliže se ani  takováto země nedokáže obejít bez DDT, nelze to očekávat od chudých  zemí s endemickou malárií, jako jsou například Mozambik, Tanzanie, Kongo,  nebo Zimbabwe. Hospodářství některých z nich je navíc zcela rozvráceno dlouholetou občanskou válkou.V mnoha zemích   latinské Ameriky a  jižní Asie je tomu  obdobně.

    Rezistence komárů se nevyhýbá ani  DDT. Přesto se však dle některých údajů zdá, že při tomto typu rezistence, dráždivé a repelentní účinky  DDT  nutí dospělce komárů odlétnout z ošetřené budov, aniž by měli možnost bodnout.

   Uplynulé století jistě nebude   v budoucnu   chápáno jako století DDT,  jak je označil v jednom ze svých článků přední americký odborník na pesticidy [3].  Nelze však popřít, že  jeho praktické využití přineslo lidstvu mnoho dobrého.

    Proč však vznikl opačný vztah  části veřejnosti i odborníků k DDT? Doslova drtivý úder mu v očích veřejnosti zasadila  kniha Rachel Carson: Silent Spring  (Mlčící jaro), vydaná  v roce 1962. Autorka  v ní obvinila pesticidy a především DDT, ze zničujících účinků na přírodu a životní prostředí. Tak, jak to u těchto katastrofických vizí bývá, odezva veřejného mínění byla tehdy ohromná, kniha sama přispěla k založení The Environmental Protection Agency  (známá EPA) a k zákazu DDT v USA v r. 1972  (kromě povolení pro některé naléhavé případy - ale o těch se nikdy příliš  nemluvilo) a později i k zákazu ve většině vyspělých zemí světa. Někde bylo DDT vyloučeno z používání ještě dříve např.  ve Švédsku již v r. 1970. Zajímavé jsou i nyní publikované údaje, které uvádějí, že i tehdejší Sovětský Svaz svého času oficiálně přistoupil na zákaz DDT, tajně ho však vyráběl a používal.

I některé rozvojové země tehdy zakázaly  používání DDT, buď jenom pro zemědělství, nebo pro veškeré použití. V tomto kontextu se v současné době uvádí, že tehdejší ředitel  organizace EPA  rozhodl o  zákazu DDT ve Spojených státech údajně navzdory  doporučením odborníků právě z vlastní organizace. Ti daný problém zkoumali po několik měsíců a obrátili se na více než 120  předních vědců různých oborů  a na základě jejich vyjádření došli k jednoznačnému závěru:  DDT neznamená karcinogenní nebezpečí pro člověka ani nebezpečí mutagenní či teratogenní.  Jinými slovy - odpovědný činitel  podlehl tlaku veřejného mínění a médií a jeho rozhodnutí bylo spíše  politické.

    Dodnes můžeme  zaznamenávat  mnoho  naprosto odsuzujících mínění o uvedené knize  z roku 1962. Reálným cílem knihy pravděpodobně  bylo vyvolat strach z pesticidů, obzvláště DDT, přičemž mnohá jeho obvinění   byla z  pohledu současné vědy naprosto neopodstatněná. Autorka dramatizovala fikci a pak ji transformovala do reality. Insekticidy pro ni byly „elixírem smrti“ a za nejhorší z nich považovala  právě DDT, které  nazvala Black Death (= černá smrt  i když DDT je v čistém stavu bílý krystalický prášek). Troufáme si tvrdit, že většina lidí v naší republice i jinde ve světě si dodnes při vyřčení těchto tří písmen (DDT) vzpomene pouze na několik oněch skutečně  či domněle negativních vlastností:  je to neobyčejně  stálá látka,, ukládá se v tucích, je karcinogenní a ohrožuje všechny živé organismy, především ptáky, u jejichž vajec měknou skořápky. První dvě vlastnosti  se zdají být neoddiskutovatelné. Avšak i zde se objevují náznaky, že ani ty  nemusí být  jednoznačné. Existuje větší počet vědeckých prací, které karcinogenitu i mutagenitu DDT pro člověka, na základě nových vědeckých poznatků, jednoznačně  popírají. Ostatně i u myší, kde byla  karcinogenita nalezena, vznikaly rakovinné nádory pravděpodobně zkrmováním potravy, obsahující aflatoxiny. Naproti tomu je dost dobře známou skutečností, že z oněch tisíců profesionálních pracovníků, kteří prováděli v malarických oblastech postřiky proti komárům,  prakticky bez jakýchkoli ochranných pomůcek, nikdo na otravu DDT nejen že nezemřel, ale u nikoho ani  nebyly zjištěny sebemenší příznaky otravy, či jiné zdravotní potíže, vyplývající z kontaktu s DDT. Naopak zavedení alternativních pesticidů mělo v malarických oblastech, hlavně zpočátku,  často doslova katastrofické následky v důsledku podcenění rizik nových insekticidů u personálu, což vedlo k mnoha smrtelných otravám.

    Se zeslabováním skořápek u ptačích vajec je tomu obdobně. Někteří autoři dokazují, že s těmito jevy DDT v podstatě nemělo nic společného. V opakovaných pokusech, v nichž byli ptáci krmeni dietou s dostatečným množstvím vápníku,  ani za přítomnosti DDT, k žádnému zeslabování skořápek  nedocházelo.

    Od  roku  1995 značně zesílil tlak některých  environmentalisticky zaměřených organizací na uzavření mezinárodní dohody o zákazu  nebezpečných látek, které prý představují největší hrozbu lidskému zdraví a životnímu prostředí - tedy oněch dvanáct  již  zmíněných  POPs, včetně DDT. Mezi organizace, které se snaží o eliminaci DDT patří i WWF (World Wildlife Fund) - tedy Světový fond na ochranu přírody, spolu s dalšími nevládními organizacemi. Tyto organizace argumentují nejenom  nepříznivým vlivem DDT na životní prostředí, ale i  možnými důsledky přímo na zdraví lidí (jeden z mnoha uváděných příkladů - nálezy reziduí DDT v mateřském mléce). V argumentaci jsou používány i některé relativně nové údaje, například o vlivu DDT na imunitní a nervový systém živočichů a pod.

   Aktivita bojovníků za zákaz  POPs se projevila i v naší republice. Dne 27. listopadu  2000 uveřejnili naše deníky zprávu s názvem: „ Aktivisté požádali Havla o zákaz toxických látek“. Zpráva informuje o akcích členů ekologického sdružení Děti země, v souvislosti s nastávajícím jednání o mezinárodní úmluvě v Johannesburgu o postupné eliminaci či zákazu  POPs. Aktivisté požadovali, aby používání těchto látek bylo okamžitě a celosvětově zakázáno.

    Naopak více než 350  světově proslulých lékařů, ekonomů a vědců, včetně tří laureátů Nobelovy ceny   již v roce 1999 podepsalo otevřený dopis, adresovaný delegátům konference v Johannesburgu, ve kterém důrazně varují před důsledky předčasného vyloučení DDT z boje s přenašeči malárie [4]. Signatáři uvádějí, že použití chemických prostředků pro ničení či odpuzování vektorů není samozřejmě jedinou metodou boje s malárií, ale metodou nejsnáze  dostupnou. Varování autorů dopisu se dá vyjádřit pomocí následující věty: my sice  DDT nemilujeme, ale realita je taková, že pokud se pokoušíte zbavit se DDT bez garance na dostupnost peněz na altenativní přípravky, budete zabíjet lidi v těch zemích, které si nemohou dovolit použít jiné, dražší insekticidy na ničení komárů.

    Odpůrci DDD v zásadě tvrdí, že užívání takových pesticidů jako  DDT je neslučitelné s principy udržitelného rozvoje a může poškozovat životní prostředí. Uvedený názor je v souvislosti se zásahy proti  komárům mylný. Způsob, jakým je DDT používáno v případě ochrany lidí před malárií je  vysoce specifický a je dobře technicky zvládnutelný. Pesticid je zde aplikován dovnitř domů a možnost  jeho úniku do okolního prostředí nebo  možnost kontaminace potravin a ohrožení zdraví lidí, je velmi nepravděpodobná. Nemůžeme rovněž opominout aspekt nejvyšší priority, kterou je  lidské zdraví a lidské životy, které  musí mít přednost před ostatními živými tvory, ať už se jedná o savce, ptáky, nebo třeba ryby. Realita je někdy velmi krutá, ale přesto nepřestává být realitou. A jestliže environmentalisté  (záměrně nepoužíváme termín ochránci přírody) argumentují údaji, že dopady DDT na životní prostředí jsou nezvratné,  kontruje druhá strana nevyvratitelným faktem, že i smrt člověka je nezvratná.

    Kromě některých dalších známých odborníků [6] se na stranu obhájců rozumného používání DDT  více méně jednoznačně postavil i britský  prestižní lékařský časopis The Lancet, a to nejenom otištěním odborných příspěvků s jasnými závěry k dané tématice. Z jeho úvodníku ze dne 22.července 2000 pro názornost citujeme: „A kdo bude mít prospěch z toho, když se země s endemickou malárií budou přinuceny  obrátit k novějším, dražším insekticidům? Odpovědí se zdá být, že zdraví lidí v chudších zemích bude vystaveno velmi reálnému riziku  jen proto, aby byli chráněni občané bohatších národů před teoretickým rizikem. Jediným hráčem, který bude mít prospěch ze zákazu DDT se zdá být chemicko-zpracovatelský průmysl“ [7].

   Obě strany sporu však stále trvají na svém stanovisku.  Jejich zástupci si také  často na podporu svých stanovisek více méně vybírají a citují  jenom ty odborné  publikace (a počet  publikací o DDT je  nepřeberně), které podporovaly jejich argumenty. Ať už nevědomky, nebo i s vědomím, že je-li DDT snad nejprobádanější látkou na zeměkouli, nikdo, kromě vyslovených specialistů, se už ve  správnosti těch či oněch závěrů  nevyzná. A pokud se vyzná, a má snad opačný názor (byť třeba i opodstatněný) tak to nebude stejně hrát žádnou roli. V otevřeném  dopise  signatáři  popisují zcela konkrétní příklady, jak WWF naprosto bezostyšně manipuluje vědeckými výsledky a doslova je přetváří v pravý opak. Je ovšem třeba popravdě uvést, že i vedoucí činitelé WWF  posléze  uznali, že skutečně okamžitý zákaz DDT asi nepřichází v úvahu, a navrhovali postupné nahrazení DDT alternativními látkami či přípravky,  a to do roku 2007. Odpůrci naopak tvrdí, že tato doba je příliš krátká.  A tak se  příslušníci obou soupeřících táborů častují nejenom vědeckými a odbornými údaji v odborných i populárních časopisech nebo v novinách, ale i  různými invektivami, z nichž  hodné pozornosti  jsou např.  termíny „environmentální kolonialismus“,   „eko -  kolonialismus“, nebo dokonce  „eko - imperialismus“. Pozoruhodné však je, že jejich  autoři  nepatří k vysloveně levicovým skupinám.

   Za této situace došlo k rozhodujícímu rozřešení. Začátkem prosince roku 2000 se v jihoafrickém Johannesburgu sešli delegáti  zasedání Programu OSN pro životní prostředí z více než 120 zemí a projednali  mezinárodní úmluvu, která v podstatě připravila podklady pro Stockholmskou konvenci. Jednání v Johannesburgu rozhodlo o jednoznačném osudu POPs. Kromě DDT se závěry týkaly  i  sedmi dalších pesticidů (většinou chlorovaných uhlovodíků). Z našeho pohledu je ovšem podstatné, že zvítězilo realistické vidění problémů a delegáti rozhodli, že DDT nebude zahrnuto do totálního zákazu POPs. Může proto být i nadále vyráběno a používáno pro ničení některých vektorů.

     Je velmi pravděpodobné,  že éra DDT pomalu končí  i na jiných kontinentech, než je Evropa a Severní Amerika. Dříve nebo později bude DDT  s největší pravděpodobností nahrazeno moderními biocidy a bude vyřazeno z používání. Avšak právě v konkrétních případech při potlačování určitých vektorů  poněkud neurčité slovo „později“ umožní  zachránit ještě mnoho životů. Teprve poté se spojení oněch tří velkých písmen jeho názvu stane jen vzpomínkou, pevně usazenou na předním místě mezi  světovými objevy 19. a 20. století.